Česká republika - výlety

24. února 2015 v 17:27

Česká republika

/ZOOM/ KLIKNI NA MAPU pro zvětšení
 

60 Almbachklamm Bavorsko

13. února 2014 v 15:20 | JŠ |  Moje prezentace


Pokud chcete prezentaci prohlédnout nebo stáhnout,
klikněte na obrázek



Svitavy

6. prosince 2013 v 0:28 | JŠ |  Svitavy

Svitavy

Kliknutím na obrázek můžete stáhnout prezentaci

Cestička k domovu
Karel Václav Rais
Cestička k domovu
známě se vine.
Hezčí je krásnější
než všecky jiné.
Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.
A kdybych na světe
bůhví kam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.
A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval.
(Z křišťálové studánky)

Moje rodné město do kterého se ráda vracím


Svitavy leží ve východních Čechách, v Pardubickém kraji. Nacházejí se v jihovýchodním výběžku České tabule, který však už zasahuje do povodí Moravy. Městem protéká stejnojmenná řeka Svitava. Poloha města mezi Českomoravskou vysočinou a předhůřím Orlických hor činí ze Svitav atraktivní místo pro aktivní turistiku a cykloturistiku. V současné době zde žije přibližně 17 tisíc obyvatel a katastrální výměru má město 31,33 km².
Pro návštěvníka nabízí město mnoho pozoruhodných pamětihodností. Je to především impozantní knihovna, kterou v roce 1892 věnoval městu jeho rodák Valentin Oswald Ottentik. Kromě knihovny stojí za návštěvu obnovené kostely sv. Jiljí a Navštívení Panny Marie, romantický hřbitov či výrazné renesanční domy a barokní sochy na malebném náměstí.
Nejvýznamnější památkou je překrásně zrekonstruované historické centrum města.

/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZKY pro jejich zvětšení

Procházka po náměstí s druhým nejdelším podloubím v České republice a mnoha barokními a renesančními domy se určitě řadí k příjemným zážitkům z návštěvy Svitav.



Svitavy - Ottendorferův dům
Tento výstavní dům se nachází na okraji historického jádra a je považován za jednu z nejkrásnějších budov ve městě. Nechal ji v roce 1892 postavit mecenáš města V. O. Ottendorfer (1826-1900) jako veřejnou knihovnu s koncertním sálem.



Svitavy Kostel Svatého Josefa
Pseudorománská trojlodní stavba kostela svatého Josefa byla založena v roce 1894 a stojí v katastru obce Čtyřicet Lánů. Byla vybudována na základě plánů dvorního stavitele Josefa Schmalzhoffera z Vídně.


Langerova vila- Městský úřad



 


Orvieto Itálie

6. srpna 2013 v 16:27 | JŠ |  Itálie

Orvieto

Je to překrásná, velkolepá stavba, která v člověku vzbuzuje obrovskou úctu a obdiv. Stále ve mně vyvolává dotěrnou otázku:

"Jak tohle mohli lidé vůbec postavit?... Tolik krásy."


Klikni na obrázek (ZOOM)


leží ve středoitalské oblasti Umbrie. Bylo založeno na 150 metrů vysokém tufovém skalisku nad údolím řeky Paglia. Město založili Etruskové. Dlouhou hlavní ulicí plnou obchůdků s místní keramikou přicházíme na Piazza del Duomo k jedné z nejkrásnějších staveb italské gotiky. Nad touto nádherou se nám zatajil dech. Orvietský dóm má ohromující fasádu s průčelím zdobeným mozaikami a reliéfy a vnitřními freskami z 15. století. Chrám má stěny ze střídajících se vrstev černého čediče a šedožlutého vápence. Byl založen v roce 1290. Působivé je především průčelí chrámu s barevnými mozaikami, jejichž krása údajně vyniká hlavně při západu slunce. My ji ale obdivujeme po poledni. Překrásné je i jemné sloupoví a reliéfy znázorňující výjevy ze Starého a Nového zákona. Prohlídkou dómu naše prohlídka náměstí zdaleka nekončí. Je pravda, že dóm svou krásou poněkud zastíní ostatní stavby na náměstí, ale i ony jsou zajímavé a také mnoho zajímavého skrývají.
















Na protější straně náměstí mě zaujme obchod s keramikou. Její výzdoba je jasně inspirována etruskými vzory. S podobnou keramikou ve městě se setkáváme ještě na několika místech. Majitelé krámků nemají zájem o naše fotografování, proto zde mám jen pár ukázek.

Prezentace ke stažení zde



Brusel

5. srpna 2013 v 11:15 | JŠ |  Belgie

Brusel


Brusel je hlavní a zároveň největší město Belgie. Dále je administrativním centrem Evropské unie, díky čemuž bývá často nazýván hlavním městem Evropy či srdcem Evropské unie, centrem Francouzské a Vlámské komunity, provincií Brabant a autonomní oblastí Bruxelles. Sídlí zde významné instituce Evropské unie, NATO a Euratomu.

Klikni na obrázek (ZOOM)



Náměstí Grand-Place

Náměstí Grand-Place je historické centrum a pýcha Bruselu, často se považuje za jedno z nejkrásnějších náměstí na světě. Náměstí obklopují domy cechů, korporace a také hlavní dominanta městská radnice s vysokou věží Hotel de Ville. Náměstí Grand-Place je opravdové architektonické veledílo, ve kterém se mísí gotika, renesance a baroko. Skvostné náměstí Grand-Place je od roku 1998 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.






Katedrála sv. Michala je impozantní gotická budova, která dominuje starému městu. Pro turisty, kteří vstoupí do katedrály, může být uchvacující jemné světlo linoucí se z překrásných skleněných oken. Některá okna jsou vyzdobena obrazy panovníků, například je zde Ludvík II. i s manželkou či Karel V. s manželkou Isabelou Portugalskou. Nedávno katedrála prošla velkou rekonstrukcí.







Nedaleko náměstí Grand-Place se nachází světoznámá bruselská fontána s čurajícím chlapečkem - Manneken-Pis. Soška je 61 centimetrů vysoká, vyrobená již v roce 1619 z bronzu. Má symbolizovat bruselský vzdor k nepřátelskému světu. Chlapeček se může pochlubit asi 800 miniaturními oblečky, do kterých je oblékán při významných slavnostních příležitostech.



K jednomu z charakteristických znaků Bruselu patří grandiózní model Atomium, který se nachází v parku Expositions, kde byla v roce 1958 pořádána Světová výstava. Je to obrovský model molekuly železa, složený z devíti koulí. Výtah, který patří k nejrychlejším v Evropě (5 pater za sekundu), jezdí až na samotný vrchol Atomia, kde se nachází restaurace a pokochat se zde dá překrásným výhledem na město. V přízemí je výstava s vědeckou tématikou.






Panoramatický pohled - klikni na obrázek a dole s lištou pohybuj doprava a doleva.


Prezentace ke stažení
klikni na obrázek



Moje PREZENTACE

4. srpna 2013 v 11:30 | JŠ |  Moje PREZENTACE druhý blog

Moje PREZENTACE

Pokud chcete prezentaci prohlédnout nebo stáhnout,
klikněte na obrázek










































































Kapuvár

23. července 2013 v 0:26 | JŠ |  Maďarsko

Kapuvár - termální lázně Flóra v Maďarsku


V severozápadním cípu Maďarska, nedaleko Neziderského jezera, asi v polovině cesty mezi známými městy Sopron a Győr - se nachází městečko Kapuvár s termálními lázněmi. V areálu se nachází celkem deset bazénů, z toho tři vnitřní, přičemž venkovní otevřené termální bazény jsou propojeny s halou dřevěnou pergolou pro využití při nepříznivém počasí. Bazény (s výjimkou plaveckých a brouzdaliště) jsou rovněž opatřeny sedacími lavicemi po celém obvodu; hloubka léčebných bazénů je cca 100 cm, teplota vody 30 - 36 stupňů. Pro děti je k dispozici velká šestiproudová skluzavka. Mezi venkovními bazény je dostatek místa k ležení nebo posedávání v zeleni. Otvírací doba bazénové části je od 9 do 19 hodin, s tím, že v letní sezóně je možnost ranního plavání od 6 do 8 hodin v plaveckém bazénu. Každý den se bazény vypouští a znovu napouští. V celém areálu je nádherná květena.
/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK


















Léčivá voda vyvěrá z hloubky 1800 metrů a má teplotu 70 stupňů. Po chemické stránce se vyznačuje hlavně vysokým obsahem solí, především dihydrogenuhličitanů, chloridů, jodidů a sulfidů. Pobyty ve vodě působí obzvláště blahodárně na chronická zánětlivá onemocnění pohybového aparátu, kůže, gynekologická a urologická. S výhodou se využívají k rehabilitaci po ortopedických a traumatologických operacích, skvělé výsledky jsou dosahovány při regeneraci svalů a kloubů po enormním zatížení (sport). Vysoký obsah soli rovněž posiluje imunitní systém organismu.

Prezentace ke stažení
klikni na obrázek


1. Moravská Třebová

20. června 2013 v 16:46 | JŠ |  Moravská Třebová

Moravská Třebová - procházka městem

/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZKY
Prezentace Moravská Třebová stáhnout


















Pověst o Anně


Pověst o Anně - možná, ale pravdivý příběh z historie města.

Byla nebyla, vesnička Karlín, v kopcích na východ od Moravské Třebové ukrytá.
Do Anny Gläserové, dcery karlínského revírníka Ignatia Gläsera se zamiloval Josef Herkner, syn moravskotřebovského starosty. Láska to byla převeliká, celé čtyři roky si ti dva tajně vyměňovali dopisy, ba příležitostně se scházeli, což, v tehdejší, morálně upjaté době, nebylo asi nic jednoduchého. Josef se stále pokoušel získat si Anniny rodiče na svoji stranu, ti však byli jiného mínění, jiného ženicha, urozeného původu měli vyhlédnutého a jejich lásce nepřáli. V roce 1823 vztah násilně ukončili a Anna se 10. února 1824, donucena svými rodiči, provdala za linhartického rychtáře Franze Gromese. Životu dívenky a novomanželky nebylo však přáno, do roka, v lednu 1825, Anna umírá, stejně jako její matka, na chrlení krve.
Krátce po jejím pohřbu se městem začaly šířit děsivé zvěsti. Josef Herkner prý Annu vyzvedl z hrobu a znovu ji pochoval na své zahradě ve svahu Křížového vrchu. Vzniká tu legenda, která vypráví o tom, že v předvečer svátku sv. Anny roku 1825 osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně, ty také hořely na zahradě, kde osvětlovaly místo podobné hrobu. Pochodně zde tvořily nápisy "Dir Dort" ("Tobě tam") a "Es heisse Annenruhe" ("Ať se to zde jmenuje Annino odpočinutí"). Celý tento prapodivný a mystický děj přitáhl pozornost řady obyvatel Třebové i Linhartic.
Nebylo nikdy dokázáno, že by se tu něco takového skutečně událo. Avšak o všech zúčastněných osobách je možné najít informace v tehdejších matrikách, takže jest to důkaz o tom, že opravdu žili. Odmítnutý Josef Herkner spáchal v roce 1838 sebevraždu zastřelením, rychtář Gromes žil do roku 1880. V kronice piaristického gymnázia je však doložena jakási "pochodňová slavnost" v roce 1825. Že by to byly plameny v zahradě Herkenra? Dopisy, které si Anna s Josefem vyměnovali, poslala Herknerova praneteř správci třebovského muzea Aloisi Czernemu. Josef v nich Annu oslovuje Netty a řádky textu střídá s básničkami.
To, že legenda je zřejmě pravdivá dosvědčuje objevení prázdné rakve v Annině hrobě v roce 1924. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy. Šetření tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové. Ty pak byly znovu uloženy do rodinného hrobu Gromesů na Křížovém vrchu. Údolíčku pod svahem Křížového vrchu mezi Třebovou a Linharticemi se dodnes říká Anenské.
Pamatuji dobu nepříliš dávnou, kdy tu býval pěkný, udržovaný park i s vyznačeným hrobem Anny. Dnes, marné povídat. Všude býlí, chroští, vzrostlé stromy a keře. Jen pozorná prohlídka odhalí pozůstatky obrubníčků, které kdysi lemovaly pískem vysypané cesty. Bývalo to místo neklidného spočinutí Anny a o mnoho let později místo nedělních vycházek obyvatel Moravské Třebové a Linhartic.
/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK

<img%20src="http://img24.eu/h-4tm96t3q.jpg"%20border="0"%20alt="hosting%20obr%C3%A1zk%C5%AF%20img24.eu"%20/>" />

Albi

25. srpna 2012 v 15:26 | JS |  Francie

Albi



/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK

Albi je francouzské město, které se nachází na jihu Francie, v depertementu Tarn a regionu Midi-Pyrenées. Je vystavěno z červených cihel, a tak získalo své pojmenování Albi la Rouge.


Kdysi se město stalo centrem konfliktu mezi katarskými "kacíři", albigenskými, a církví. Občany Albi měla ohromit grandiózní gotická Cathédrale Ste-Cécile, s jejíž stavbou se začalo v roce 1282. Strohá vnější podoba má odkazovat na "víru jako pevný hrad" a varovat tak případné kacíře před silou církve.


Interiér stavby je ovšem překvapivě zdobený. Mohutné cihlové zdi, podpírané obrovskými podpěrnými pilíři, budí úžas i úctu. V prostorné chrámové lodi, postavené bez pilířů či příčné lodi, se nachází barevný svět italského nástěnného malířství ze 16. století a nadpozemsky propracované plastiky.


Nejpozoruhodnější je však filigránem zdobená stěna mezi chórem a chrámovou lodí a freska Posledního soudu, která pokrývá západní stěnu.


Hradby v geometrických zahradách ze 13. století u biskupského paláce, Palais de Berbie, nabízejí okouzlující vyhlídky na řeku Tarn.


Uvnitř tohoto paláce se pak nachází zdejší klenot: rozsáhlá sbírka prací Henri de Toulouse-Lautreca, který se v Albi narodil.




Moje prezentace - stáhnout



Další fotografie

Beaune

8. srpna 2012 v 0:38 | JS |  Francie

Beaune



/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK


Beaune, malé město s neobyčejnou pověstí, je skutečným centrem vinařského průmyslu v Burgundsku. Toto městečko, ležící uprostřed nejlepších vinic na světě, je skvělým místem, kde můžete ochutnat rozmanité druhy vín zdejšího regionu. Zároveň je domovem jedné z nejslavnějších památek, kterou je hospic Hotel-Dieu. Zvnějšku působí tato nejproslulejší budova v Beaune nehezkým a velmi prostým dojmem. Jakmile však vstoupíte dovnitř na nádvoří s dřevěnými arkádami, s kopulemi a věžičkami a barevnými glazovanými střešními taškami, spatříte ji v celé její nádheře.
Tato úchvatná budova byla založena Nicolasem Rolinem, kancléřemburgundských vévodů, a jeho manželkou Guigonou de Salins v roce 1443 jako špitál. V té době právě skončila stoletá válka a Burgundsko se zmítalo v chaosu a čelilo řádícím bandám rozpuštěných vojáků, hladem strádající chudině a vlkům v ulicích. Pomoc nejchudším byla zcela nezbytná. Rolin obdaroval hospic vinicemi, určenými k jeho financování, což nakonec vedlo k založení Hospices de Beaune. Poslední pacient opustil Hotel-Dieu teprve v roce 1971.
O pacienty se staraly řádové sestry v Grande Salle des Malades(Hlavním sále nemocných). Podél jeho stěn stojí řady dřevěných postelí s nebesy, na každé z těchto postelí leželi dva lidé a z každé pak bylo vidět na ohromný oltář na konci sálu.

Nad nimi je nádherná hrázděná střecha s vyřezávanou a malovanou valenou klenbou. Příchozí dostali čisté oblečení, postel a jako lék na dobrou náladu byl hospic vyveden ve veselých barvách. To vše zadarmo. Nemocní, kteří nebyli schopni vstát z postele, absolvovali bohoslužbu přímo na své posteli natočeni k oltáři v místnosti. Později zde byli hositalizováni i lidé bohatí, ti si však na rozdíl od chudáků museli svůj pobyt platit. A většina místních platila vínem.


K ostatním, pro veřejnost otevřeným místnostem, patří prádelna a lékárna, nicméně nejlepší místností ze všech je kuchyně s ohromným krbem, prastarým rožněm a měděným nádobím.


Z mnoha nádherných tapiserií a obrazů je nejznámější oltářní obraz Poslední soud z 15. století od Rogiera van der Weydena, s bohatě vymalovanými postavami vystupujícími ze zlatého pozadí.
Zdroj: Velký průvodce Francie, Rosemary Bailey, 2007

Stáhnout prezentaci - klikni na obrázek


Nancy

26. července 2012 v 22:49 | JS |  Francie

Nancy


/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK


Přestože je hlavní město Lotrinska moderním městem, jeho historické centrum si uchovává stále rysy 18. století. Nancy vděčí za většinu své klasické krásy polskému králi Stanislavu Leszynskému, který byl sezazen v roce 1736 po obsazení Polska Ruskem a dalšími zeměmi. Stal se však tchánem Ludvíka XV. a jako kompenzaci dostal vévodství lotrinské. Svůj vděk za tento dar vyjádřil tím, že zbytek života zasvětil renovaci města, které bylo v průběhu 17. století poškozeno za třicetileté války.
Place Stanislas (Stanislavovo náměstí) zdobí elegantní klasicistní domy a mramorové fontány - Neptunova a Amfitritétina, které jsou obehnány pozlacenými mřížemi z tepaného železa s ornamentálními branami. Náměstí je jednou z nejladnějších městských prostor v celé Evropě.



Prostor náměstí výborně doplňuje vítězný oblouk věnovaný Ludvíku XV., kterým se vstupuje na dlouhé náměstí Place de la Carriére, rovněž zdobené budovami z 18. století a železnými mřížemi, které navrhl Jean Lamour.



Překrásný renesanční průchod na konci náměstí, v Grande Rue, je to jediné, co připomíná bývalou slávu starého vévodského paláce. V interiérech paláce najdete Musée des Beaux-Arts (Muzeum výtvarných umění). Za návštěvu ve městě kromě náměstí stojí zcela určitě obrovský park, který slouží k relaxaci obyvatel města. Nachází se zde upravené dětské hřiště, amfiteátr pro kulturní představení, vodní fontána, altánek, ale i nádherné květinové záhony.





Návštěvníci jistě radi uvítají i milou změnu a zamíří do zoologické zahrady Parc de la Pépiniére.

Další fotografie

Orléans

16. července 2012 v 20:08 | JS |  Francie

Orléans



/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK

Významné město na středním toku řeky Loiry, 115 km od Paříže. Na jeho místě stávalo keltské město Cenalum, zničené Caesarovým vojskem v r. 52 př. n. l. Proslavil se zejména za stoleté války mezi Anglií a Francií (1337 -1453), kdy byl obléhán anglickým vojskem (v l. 1428 - 1429). Osvobodila jej 8. 5. 1429 se svým vojskem lidová hrdinka Jeanne d´Arc (Jana z Arku, od té doby nazývána též Panna orleánská). V tento den se ve městě každoročně konají oslavy. Sochy Jany z Arku jsou na náměstí Place du Martroi a na levém nábřeží Loiry. Ulice pod ní pojmenovaná vede ke katedrále.
Za druhé světové války byl Orleáns těžce postižen, ale z velké části byl restaurován.
Na Place du Général-de-Gaulle je zrekonstruovaný Maison Jeanne dÁrc, kde Jana z Arku v roce 1429 deset dní poté, co porazila Angličany a prolomila obležení Orléansu. Hotel Groslot na Place dÉtape je nejúžasnější budovou ve městě.



Ačkoliv Cathédrale Ste.-Croix, vybudovaná v gotickém slohu v 17. až 18. století , vždy vyvolávala ostré spory, je zajímavá díky svým bizarním, svatebnímu dortu se podobajícím věžím, vysoké chrámové lodi a obrovským rozetovým oknům.
Vitráže katedrály zobrazují příběh Jany z Arku.







Zajímavá je budova radnice a vyhlášená jsou i orleánská muzea.

Jana z Arku


Jana z Arku, Panna Orleánská, je každoročně v Orléansu oslavována 7. a 8. května u příležitosti výročních dnů roku 1429. Tehdy osvobodila město od obléhajících anglických vojs, díky čemuž se stala jednou z nejvýznamnějších hrdinek francouzské historie.
Tato mladá venkovská dívka z Lorraine na sebe poprvbé upozornila, když přišla do Chinona rozpoznala francouzského korunního prince Karla VII. v zástupu dvořanů. Tvrdila, že jí nebeské hlasy nařídily, aby jej chránila. Podařilo se jí sjednotit francouzská vojska a osvobodit Orléans. Angličané byli poraženi a Johanka přivedla Karla do Remeše ke korunovaci. Nicméně řada katastrof vedla k jejímu zatčení Angličany, kteří ji soudili jako čarodějnici a 30. května 1431 upálili na hranici v Rouen. V roce 1920 byla svatořečena.
Zdroj: Velký průvodce Francie, Nacional Geographic, 3. vydání

Další obrázky
Další informace (Jahanka z Arku)
Moje prezentace ke stažení

Rochemenier

16. července 2012 v 13:34 | JS |  Francie

Rochemenier

/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK


Obydlí troglodytů

Oblast Loiry má největší koncentraci obydlí troglodytů (jeskynních lidí) v Evropě. Jeskynní stavby byly po staletí vytesány do čelních stěn útesů nebo hloubeny kolem centrální šachty, a někdy jsou poznatelné jen díky komínům vykukujícím uprostřed polí v březích Loiry. Mezi městy Saumur a Montsoreau se nacházejí celé vesnice vytesané do měkkého bílého vápencového kamene.
V Rochemenier je velmi zachovalé troglodytské vesnické muzeum Village Troglodyte.
Ve spleti jeskyní můžete najít stodoly, vinné sklípky a stáje stejně jako obytné místnosti, které se používaly až do 30. let 20. století. Je zde také společenská místnost, kde se mohla shromáždit celá vesnice k dlouhým zimním večerům traveným předením lnu, loupáním ořechů, nebo dokonce ke zpívání a tancování pod zemí.


Další fotografie






Amboise

11. července 2012 v 13:42 | JS |  Francie

Amboise



/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK

Existuje jen málo budov, které by měly větší historický význam než Chateau d´Amboise. Žil zde Ludvík XI., narodil se zde a také zemřel Karel VIII. (ve věku pouhých 28 let, když při vstupu do místnosti tak silně narazil hlavou do překladu dveří, že zranění během několika hodin podlehl). Pravidelnými hosty tu byli František I. a později Kateřina Medicejská. Zámek se v roce 1560 stal dějištěm nezdařeného spiknutí hugenotů namířeného proti Guisům. Je zde místo, kde na železných hácích na cimbuří viselo 1200 těl mrtvých odpůrců Jindřicha II., kteří v r. 1560 přišli prosit krále o svobodu víry. Byli pověšeni, naházeni v pytlích do řeky nebo sťati.



Původní vchod do zámku (Tour des Minimes) je známý obrovskou spirálovitou rampou, po které mohli vyjet nahoru jezdci na koních s proviantem. Na valech trůní gotická Chapelle-St-Hubert, je údajně místem posledního odpočinku
Leonarda da Vinci.


Pod ochranou Františka I. strávil umělec poslední roky svého života v nedalekém zámečku Clos-Lucé. V tamních sklepích vystavují modely Leonardových vynálezů, zkonstruované podle jeho skic.
Známý jako "florentské Genius," Leonardo da Vinci dorazil do Amboise v roce 1516 na pozvání krále François I. Zemřel o tři roky později a byl pohřben na jeho přání, do královského zámku. Jeho hrob se nachází v zámecké kapli Saint-Hubert .
V minulosti část tohoto zámku padla za oběť demolicím, relativně nedávno Amboise sloužil jako vězení. Dnes však už je opět v královských rukou, spravuje ho dědic francouzského trůnu.



Další fotografie


9 Korsika Francie

11. července 2012 v 0:13 | JS |  Moje prezentace



Další články


Kam dál