Chenonceau

18. června 2012 v 21:53 | JS |  Francie

Chenonceau - zámek šesti žen

/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK

Říká se mu také někdy "zámek šesti dam" kvůli roli, kterou v jeho čtyřsetleté historii sehrálo hned několik pozoruhodných žen.
  1. Catherine Briçonnet (1513-1547)
  2. Diane de Poitiers (1547-1559)
  3. Catherine de Médicis (1559-1589)
  4. Louise de Lorraine (1589-1733)
  5. Madame Dupin (1733-1864)
  6. Madame Pelouze (1864-1913)

Hned tou první a asi nejméně známou byla Catherina Briçonnetová, která byla manželkou královského pokladníka Thomase Bohiera. Ten koupil majetek zkrachovalého pána z Marques. Původní zámek u řeky Cher - přítoku Loiry, nechal pan Bohier strhnout a zůstal z něj jen původní donjon. To se psal rok 1517, pan Bohier musel v králových službách dlouhodobě pobývat v Itálii a tak dohled nad veškerými stavebními pracemi svěřil své ženě. Ta dala výstavbě zámku renesanční směr a tak je často označován jako první skutečně renesanční zámek ve Francii. Roku 1524 ale Thomas Bohier zemřel a jeho žena ho přežila jen o dva roky. Náklady na stavbu zámku byly příliš vysoké a Bohier si vypomáhal prostředky ze státní pokladny. Teprve po jeho smrti vyšly machinace najevo a dědicové pak museli kvůli vysokým dluhům, které zanechal královský pokladník ve státní pokladně, postoupit zámek králi Františku I.
Další žena spjatá s tímto zámkem se objevuje na scéně v okamžiku, kdy se chopil moci Jindřich II. v roce 1547. Diana z Poitiers, jeho dlouholetá milenka, která byla ovšem už favoritkou Františka I., projevila přání, aby jí zámek daroval. Jindřich II. se projevil jako velkorysý muž a zámek jí skutečně dal - a nesmírně tím namíchnul svou královskou manželku Kateřinu Medicejskou. Právě ta po sňatku s Jindřichem II. přinesla do Francie a na královský dvůr umění příjemného způsobu života. Dvůr se začal bavit poněkud rozpustilým tancem volta, cenila se elegance a vkus. Pořádaly se honosné hostiny a velkolepé plesy podobné těm, které se konaly ve Florencii za vlády Medicejských. Královskou metresu ale Kateřina nemohla vystát.
Právě Diana ovšem přistavěla k zámku ten charakteristický most, klenoucí se v pěti obloucích nad řekou Cher, aby mohla na druhou stranu jezdit lovit a pěstovat bource morušového. Také se zasloužila o velkou zahradu s fontánou, která byla v té době ještě něčím zcela výjimečným a také pěstovala artyčoky. Aby měla z čeho své nápady financovat, byla výlučně k těmto účelům ustanovena takzvaná "daň ze zvonů", která byla uvalena na každý zvon v královské říši.
Diana byla opěvována pro svou věčnou krásu - nakonec byla téměř o 20 let starší než Jindřich. Za své legendární zdraví a nádhernou pleť pravděpodobně vděčila pravidelnému mytí a střídmé stravě, což v té době nebylo vůbec obvyklé. Traduje se také, že často plavala nahá v řece Cher.
V roce 1559 uzavřel Jindřich II. mír, který zakončil dlouholeté nepřátelství mezi Španělskem a Francií: španelský král Filip II. se měl oženit s dcerou Jindřicha II. Alžbětou a jeho sestru Markétu si měl vzít vévoda savojský. Na počest této dvojité svatby se konal na nádvoří Louvru velký rytířský turnaj. Do klání nastoupil také panovník a v "posledním" kole byl nešťastnou náhodou zabit. Hraběti Montgomerymu se zlomil dřevec a jeho pahýl nadzvihl královskou přilbu a vnikl Jindřichu II. okem do hlavy. Král umíral ve velkých bolestech deset dní a Montgomery uprchl do Anglie, kde založil později rodinu, z které údajně pocházel i maršál Montgomery z 2. světové války.
Když Jindřich II. roku 1559 zemřel, Kateřina Medicejská neváhala a nenáviděnou sokyni přestěhovala z Chenonceau do neútulného zámku Chaumont. "Umírající král patří královně!" Vzkázala Kateřina Dianě, z které Jindřich učinil vévodkyni z Valentinois a stále ji miloval, i když už jí bylo 59 let. Podle příkazu královny se měla Diana "odebrat do svého paláce, neprodleně vrátit korunní klenoty a přinést těch tisíc darů, o nichž královna dobře ví".
Chenonceau si pak Kateřina Medicejská zabrala pro sebe a stala se tak již třetí ženou, která určovala, jak bude zámek vypadat. Naplánovala jeho rozsáhlou přestavbu, ale zrealizována byla pouze roku 1580 dvoupatrová galerie na mostě přes řeku, hospodářské budovy na nádvoří, několik přístaveb a pak také park na jihozápadní straně zámku. Proti očekávání byl menší než ten, který nechala zřídit Diana.
K těm nejnápadnějším úpravám, které tu zůstaly po Kateřině Medicejské, patří bezesporu renesanční dvoupatrová galerie na mostě. Opatřená velkými krby, dřevěným trámovým stropem a černo-bílými dlaždicemi, sloužila často pro početné hosty zámku. Právě tady se pořádaly vyhlášené slavnosti. Tanec, nápadité dezerty, spoře oděné ženy určené k obsluze i neobyčejná představení to vše ve velkém, neboť Kateřina ničím nešetřila.
Další z žen na zámku Chenonceau byla Louisa Lotrinská (Louise de Lorraine), manželka krále Jindřicha III. Louisa byla snachou Kateřiny Medicejské, a tak po její smrti zámek zdědila. Když byl pak Jindřich III. roku 1589 zavražděn, truchlila po něm Louisa do konce svého života. Prostory zámku nechávala postupně vymalovat černobíle a sama se oblékala podle protokolu pouze do bílé, barvy královského smutku. Celých dvanáct let prý tady šeptala jen své modlitby. Když zemřela, zámek upadal v zapomnění.
Až v roce 1733 zámek koupili Claude a Louisa Dupinovi a do Chenonceau se vrátil život. Domácím učitelem jejich dětí tu byl Jean Jacques Rousseau a paní Louisa, žena statkáře a generála, sem zvala věhlasné umělce a učence. Na zámku tak vznikl nejslavnější literární salon té doby.
Ani za Velké francouzské revoluce nebyl zámek poničen, jednoduše proto, že to byl široko daleko jediný most přes řeku Cher.
Poslední ženou, které Chenonceau zcela učaroval, byla Marguerite Pelouzeová. Zámek koupila v roce 1864 a s velkou pečlivostí obnovila zcela jeho původní vzhled. Do jeho rekonstrukce investovala veškeré své jmění a nakonec přišla zcela na mizinu. Od roku 1913 tak patří zámek rodině Menierů - výrobců čokolády, které patří dodnes.
Zámek není obývaný a slouží výhradně turistům. Když ale zaparkujete na parkovišti, jeho budovy ani nezahlédnete přes hradbu stromů rozsáhlého parku. Od pokladny k zámku vede asi pět set metrů dlouhá platanová alej, pak se vám teprve naskytne pohled na tuto úžasnou stavbu.
Samotný zámek Chenonceau má čtvercový půdorys se čtyřmi kruhovými věžemi v nárožích a balkony nebo terasami v každém křídle. Je to typický vodní zámek obklopený vodou řeky Cher a ze všech pokojů je proto nádherný výhled. Samotný zámek není vůbec velký a se svými deseti přiměřeně velkými pokoji je to spíše větší panské sídlo. Uvnitř dominuje oběma podlažím velká protáhlá vstupní hala. Dveře komnat na obou poschodích vedou na chodbu, a ne z jednoho pokoje do druhého. Ve své době to byla novinka z renesanční Itálie, která si cenila soukromí. Také rovné schodiště bylo jedním z prvních, které byly ve Francii postaveny.
Co bylo dost velké pro Dianu z Poitiers, Kateřině Medicejské nestačilo. Na mostě nechala přistavět dvě patra galerií, každé 60 metrů dlouhé. Jejich chladný kamenný interiér připomíná florentskou architekturu a zvenčí dodal zámku na mohutnosti.
Park i zámek je návštěvníkům zcela otevřen a po zaplacení vstupného se návštěvníci ve všech prostorách pohybují sami bez průvodce.




Fotogalerie
Moje prezentace - můžete si ji stáhnout
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama