Ansbach

4. července 2012 v 22:19 | JS |  Německo

Ansbach


/ZOOM/ KLIKNI NA OBRÁZEK


- je barokní skvost a největší chlouba Středních Franků. Dříve sídlo markrabat braniborsko-ansbašských, nachází se na velkolepé, historické hradní stezce.Památky jako dvorská kancelář, kostely sv. Jana a sv. Gumberta, zámek a překrásná oranžérie v zámecké zahradě svědčí o dlouhé historii. Oranžérie, vybudovaná mezi lety 1726 a 1728 podle francouzských vzorů, je pozoruhodnou pamětihodností sama o sobě. Totéž platí i pro zámek - barokní skvost s 27 nádhernými místnostmi v lesku své doby, mezi nimi dvoupatrový společenský sál, zrcadlový kabinet a kachlový sál se zhruba 2 800 dlaždičkami ze slavné ansbašské manufaktury, kde se vyráběla fajáns.
Ve staré části města se uchovaly četné renesanční a barokní stavby. Na sebe zde navazujídvě náměstí, M. Luther - Platz aj.S. Bach-Platz. Na Lutherově náměstí je pozdně gotický kostel sv. Jana (Johanniskirche, po r. 1441), renesanční Městský dům (Stadthaus, 1531-1532) a vlastivědné muzeum (Heimatmuseum), Bachovu náměstí dominuje kostel Gumberta - románský sloh, krypta 1032-1042, dvorská kancelář (Hofkanzlei 1591-1600) s bohatě členěným průčelím. Nejvýznamnější stavbou ve městě je zámek ( 1713-1732).

Kašpar Hauser: žebrák a šlechtic


Markrabata a stavitelé období baroka po sobě v Ansbachu zanechali stopy stejně jako jedna z nejzáhadnějších postav novodobější historie, Kašpar Hauser. Žebravý a rozedraný se v roce 1828 vynořil v Norimberku, ale když byl v roce 1833 v ansbašské zámecké zahradě pobodán, projevoval se už jako mladý, kultivovaný, zdvořilý šlechtic, dychtící po vzdělání. Dodnes se neví, kdo to vlastně byl, i když existuje mnoho domněnek. Na počest tohoto velkého neznámého byl vybudován umělecky působivý pomník, stejně jako památník v místě, kde byl zavražděn, dále vlastní, nové oddělení v markraběcím muzeu a jeho hrob, na kterém stojí "Hádanka své doby, původ neznámý, smrt tajuplná". Od roku 1998 navíc Ansbach co dva roky pořádá Slavnosti Kašpara Hausera. Celé město vlastně žije slavnostní atmosférou, je celoročně otevřené a plné překvapení.
Příběh německého chlapce, který se jednoho dne vynořil prakticky odnikud na tržišti v Norimberku dodnes přitahuje milovníky záhad, spiritisty i vědce. Někdy je Kaspar označován za tzv."vlčí dítě", ale ty většinou vyrůstaly mezi zvířaty v divočině, zatímco teto chlapec pravděpodobně strávil dlouhá léta v uzavřené a temné kobce.
Říká se, že se snad narodil v dubnu 1812 a zemřel roku 1833, byl zavražděn nikdy nedopadeným vrahem ve svých pouhých 21 letech.
Objevil se zničehonic jednoho květnového dne 1828 na tržišti v Norimberku. S sebou měl jen dopis napsaný neumělou němčinou. Pisatel v něm žádá velitele čtvrté eskadrony šestého norimberského jízdního regimentu, aby se ho ujal. Tvrdí, že mu ho jako nemluvně svěřila neznámá děvečka a že on sám ho nemůže dál živit. Prý u norimberské kavalerie kdysi sloužil chlapcův otec. Místní pochopové jej vyslýchají, ale on jim není schopen nic říct. Pak se chlapce ujmou lékaři a záhy zjistí, že musel dlouhá léta žít v tmavém uzavřeném prostoru. Slunce a denní světlo mu nedělají dobře, zatímco ve tmě se orientuje výborně. Má mimořádně vyvinutý sluch a čich, ale slabou svalovou hmotu z dlouhé doby v malé místnosti. Ze začátku také odmítá jiné jídlo než černý chléb a vodu na které byl zvyklý. Narozdíl od většiny tzv.vlčích dětí se pod dohledem gymnaziálního profesora Daumera a soudního rady von Feuerbacha, který se stane jeho opatrovníkem, učí rychle mluvit a psát. Na papír také napíše své jméno-reiter (jízdní voják) Kaspar Hauser. Když je schopen konečně více komunikovat, chce jeho okolí, aby popsal, kde dřív byl a co dělal, ale on si nic nepamatuje-celý život zažil jen tmu a samotu. Na hraní měl dřevěného koníka a nikdy za ním nikdo nechodil-jídlo a pití dostával jen když spal, pravděpodobně s drogami. Ale proč by někdo tak úpěnlivě hlídal před světem obyčejného kluka? Nebo není zas tak obyčejný? Pověst o Hauserovi začíná žít vlastním životem a objevují se první teorie o jeho původu.
Soudní rada von Feuerbach se celou dobu zabývá myšlenkou, že Hauser je ve skutečnosti potomkem nějaké velmi bohaté a významné rodiny. V roce 1832 dokončuje tajnou zprávu, nazvanou Memoir o Kasparu Hauserovi. Přichází s hypotézou, že Hauser je syn zesnulého bádenského velkovévody Karla a jeho ženy Stéphanie Beauharnais, schovanky Napoleona Bonaparta. Tento dynastický pár zplodil tři dcery a dva syny, kteří zemřeli nedlouho po narození. Jeden z jejich synů se narodil v roce 1812, což byl i předpokládaný rok narození Kaspara Hausera. Zemřel údajně po pár týdnech, aniž mu dali jméno. O velkovévodský trůn v té době zároveň usilovala hochberská větev bádenského rodu. Zejména ambiciózní Sophii Švédské by vymření rodu zähringerských vévodů po meči přišlo náramně vhod. A právě do tohoto mocenského dramatu zasazuje Feuerbach Kaspara Hausera. Tvrdí, že spiklenci usilující o trůn údajně vyměnili živého chlapce za jiné, umírající dítě a jeho samého svěřili neznámým lidem. Není však jasné, proč se ho nakonec rozhodli uvěznit, ani to, proč ho o nějakých patnáct let později kdosi z kobky propustil. Ačkoliv byla Feurbachova zpráva určena pouze bavorské královně, za chvíli o ní věděli aristokraté po celé Evropě. Stéphanie Beauharnais jela údajně již 3. dubna 1832 se svými dcerami do Ansbachu, kde Hauser žil, a tajně ho pozorovala z křoví. Když si všimla zarážející podoby se svým zesnulým manželem, velkovévodou Karlem, upadla do mdlob. A když Kaspar pobývá v domě profesora Daumera, kreslí tvář neznámé ženy, která je nápadně podobná mladé velkovévodkyni Stéphanii. Také namaluje neznámý erb a popisuje, že se mu ve snu zdálo o jakémsi zámku. Legenda je na světě. (v roce 2002 provedl profesor Bernd Brinkmann z Ústavu soudního lékařství v Münsteru rozbor DNA několika vzorků dochovaných Hauserových vlasů a srovnal ho s genetickým kódem Astrid von Medinger, která je potomkem zähringerské větve bádenského rodu. Genetické řetězce Hausera a von Medinger sice nebyly vyhodnoceny jako identické, ale relativně vysoké procento shodných genetických informací vedlo vědce k závěru, že příbuzenství rozhodně nelze vyloučit).
Vlna nevídaného zájmu o osobu Kaspara Hausera se však zdvihla ještě před tímto Feuerbachovým odhalením. Od léta 1830 žije Hauser v paláci barona Gottlieba von Tuchera. Jeho prostřednictvím se seznamuje s anglickým aristokratem, synovcem britského ministerského předsedy Williama Pitta lordem Phillipem Henrym Stanhopem. Angličan okamžitě vystavuje darovací listinu na pět set zlatých, které získá ten, kdo odhalí příčiny Kasparova věznění i pokusu o vraždu; v případě, že se tak do tří let nestane, patří peníze Hauserovi. Stanhope si také povšimne, že Hauser umí některá maďarská slova, a zorganizuje výpravu do Prešpurku (Bratislavy), aby se pokračovalo v pátrání. Chlapce zahrnuje obrovským bohatstvím a slibuje mu, že spolu odjedou na jeho panství do Anglie.
V roce 1833 záhadně umírá von Feuerbach-říká se, že byl otráven arzenikem. Jeho vnuk pak z vraždy obviňuje právě Stanhopa. Ale ani Kaspar nemá dáno jej o moc déle přežít. V prosince téhož roku je v zámeckém parku pobodán. Ostatně už krátce poté, co se jej ujal lord Stanhope, začal Kaspar tvrdit, že trpí nesnesitelnými bolestmi hlavy, které mu způsobuje jakýsi tmavý muž v černém kabátě. Stejně tak popisuje člověka, jenž jej napadl. O 3 dny později, 17.prosince 1833 na následky zranění umírá. Ani jeho smrt se neobešla bez otazníků. Na místě vraždy se objevil papír se vzkazem "Hauser vám řekne přesně, jak vypadám a odkud jsem. Abych mu ušetřil námahu, řeknu vám to sám. Přišel jsem od bavorské hranice - od řeky. Povím vám dokonce, jak se jmenuji. Mé jméno je M.L.Ö." Brzy se ukazuje, že tato stopa nikam nevede, ba co víc, že postrádá jakoukoliv logiku. Navíc svědci tvrdí, že v době útoku se v okolí nikdo takový jako jej Kaspar popisoval, nepohyboval. Kasparův domácí učitel Meyer, který chlapci vyčítal sklony k hysterii tvrdí, že šlo o demonstrativní sebevraždu, která se mu vymkla z rukou, psychiatři si myslí, že trpěl schozofrenií, rány si způsobil sám, ale myslel si, že jej někdo napadl.
Na jeho náhrobku stojí: Zde leží Kaspar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná.

Další fotografie

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama